Zpráva předsedy KDU-ČSL

Zpráva předsedy KDU-ČSL

8.6.2013 15:14:26

Videozáznam projevu zde

Sjezd KDU-ČSL, Olomouc 8. 6. 2013 Zpráva předsedy KDU-ČSL
Milé a vážené sestry, vážení a milí bratři, vážení hosté, dámy a pánové. Scházíme se půl roku po sjezdu v Jihlavě, dalo by se tedy předpokládat, že toho moc ve zprávě předsedy nemusí být. Dopředu se ale omlouvám, protože moje zpráva bude o něco delší, než možná někteří očekáváte, ale je to z toho důvodu, že se domnívám, že nelze mluvit jen o minulosti, ale že je potřeba si také vytknout politické cíle, a co je podstatné, dát jim ideovou rovinu. Bratři a sestry, KDU-ČSL je tady už téměř 100 let a já jsem přesvědčen, že musíme dokázat, že jsme kompetentní, sebevědomí a také ve své podstatě omlazení. Od roku 2010 jsme ušli velký kus cesty. Hlavní cíl je teprve před námi. Mám na mysli především obhajobu křesťanské demokracie, která je nejsilnějším politickým hnutím Evropy i v České republice.

 

My nemůžeme jít do voleb s tím, že jsme přívěškem buď socialistů, nebo liberálů. Musíme do nich jít s vědomím vlastní konzervativní politické identity. KDU-ČSL musí jít do voleb jako rovnoprávná třetí politická síla. My musíme bojovat za české občany, za naši republiku. Musíme bojovat za návrat politické odpovědnosti. Musíme bojovat o pokoření klišé, že jsme pouhým jazýčkem na vahách. Úspěch ve volbách v roce 2014 je třetím z úkolů, které stály před novým vedením strany v roce 2010. První dva jsme již splnili: 1. finančně a personálně jsme stabilizovali stranu, 2. nezmizeli jsme z politické mapy. Jak finančně, tak volebně jsme tedy splnili první 2 úkoly, které předsednictvo zvolené ve Žďáře čekalo, to znamená finančně stabilizovat stranu a dobře projít krajskými a senátními volbami v roce 2012. Mohu říct, že za tu dobu došlo samozřejmě v předsednictvu k jedné změně. Chtěl bych poděkovat Petru Šilarovi, že zhodnotil svoji roli v rámci předsednictva a vzdal se funkce 1. místopředsedy, bylo to po zralé úvaze a ve prospěch věci, protože Petr Šilar nebyl v té funkci kvůli funkci, ale proto, aby pracoval, a uznal, že jeho práce v senátu jako práce předsedy a nyní i klubu je velmi prospěšná a že tam se cítí podstatně lépe. Chtěl bych také z té finanční úrovně poděkovat Pavlu Hořavovi, protože bez něj bychom skutečně v minulém roce nesplatili ty dluhy, které tady zbyly z voleb v roce 2010. Došlo k tomu, co bylo nezbytné, tedy k tomu, že jsme v roce 2010 dokončili propouštění 60 % zaměstnanců, bylo to velmi nepříjemné, ale bylo to nutné. Já myslím, že se Pavel Hořava jako krizový manažer velice osvědčil a že v té práci pokračuje dále a můžu konstatovat, že s pravděpodobností hraničící s jistotou budeme na konci příštího roku zcela bez dluhů. Jsem přesvědčen, že způsob, jakým jsme se vypořádali s minulými dluhy, nás plně kvalifikuje jako rozumné správce země. Můžeme se s čistým svědomím postavit příští rok před voliče a slíbit jim: tak jako jsme se vypořádali s vlastními dluhy, dokážeme se vypořádat i se zadlužováním státu. Chtěl bych také poděkovat Michaele Šojdrové, která stranu i v té nejtěžší situaci vedla, nevykašlala se na ni a provedla jí poměrně úspěšnými komunálními volbami a volbami senátními, které nám umožnily opět postavit senátní klub. Považuji za náš společný úspěch, že se nám podařilo zachovat Palác Charitas, že jsme ho nemuseli prodávat, že jsme nemuseli rozkládat dluhy do dalších let, a tím přenášet tu tíhu i na další naše následovníky. Poděkování patří vám a především okresním a krajským organizacím, protože na nich ležela ta tíha celé zodpovědnosti a celého finančního tlaku, protože jsme byli nuceni příspěvky do regionů uškrtit na minimum. Ukázalo se, že když máme společný cíl, jsme ochotni se uskromnit a zároveň ponechat solidaritu mezi jednotlivými kraji. Utáhli jsme si opasky a zároveň zůstali solidárními. To znamená, že v praxi jsme ukázali, že tady existuje konzervativní řešení, které jsme použili v rámci strany a které umíme použít i v rámci celé České republiky. Co totiž České republice chybí, je jasný cíl a kompetence. Když víme, že máme cíl, jsme schopni se uskromnit kvůli budoucnosti. Toto je naše řešení, konzervativní řešení pro Českou republiku!

Prubířským kamenem, na kterém jsme museli ukázat, že jsme nezmizeli z politické mapy, byly krajské volby. Devět procent získaných mandátů je nesporným úspěchem. Jsem přesvědčen, že řeči o tom, jak jsme nekompetentní, jsou zcela mimo realitu. V našem předsednictvu a v celostátním výboru jsou lidé, kteří byli ministři, kteří jsou manažeři významných firem, jsou tam komunální politici a krajští politici, kteří dokázali udělat dvojciferné výsledky a měli buď nejvyšší, nebo 2. nejvyšší počet preferenčních hlasů. My jsme v životě něco dokázali, my jsme do práce chodili a to, že tady naše kompetence je, musíme ukázat ve vlastní praxi, dejte nám šanci a uvidíte, že tyto řeči o naší nekompetentnosti jsou zcela mimo mísu. Podívejte se, jak jsme si poradili s tím, jak je strana personálně a finančně stabilizovaná, podívejte se, jak dopadly krajské volby bez toho, aniž bychom měli mediální podporu a velké finanční prostředky V mnoha krajích jsme se stali nejsilnější nelevicovou stranou. Náš úspěch je o to cennější, že pro média jsme jako mimosněmovní opozice nebyli zajímaví. My však v několika krajích dostali více než dvojnásobek procent, než nám média prorokovala. Já se domnívám, že jsme zůstali tak trochu na půl cesty, protože jsme mohli získat víc, ale v prostředí a situaci, ve které jsme byli, to není špatný výsledek. Volby nám jasně ukázaly, že se musíme soustředit více na střed a severozápad Čech, a věřím, že i tam se najde řešení, které nám pomůže se vrátit k výsledkům minimálně z roku 2006. Tím řešením musí být mimo jiné to, co se ukázalo ve východních Čechách. To, že právě KDU-ČSL umí být krystalizačním jádrem spojování menších subjektů nezávislých osobností a odborníků. To, že komunikujeme s občanskou společností a nabízíme lidem možnost realizovat jejich politiku na našich kandidátkách a umožňujeme, aby se do politiky dostávali lidé, kteří jsou erudovaní, se ukázalo jako správná cesta. Bylo jedno, zda byli tito lidé věřící nebo nevěřící, hlavní je, že byli slušní a myslící. Znovu se nám podařilo uspět i v senátních volbách, ne tedy zcela podle mých představ, ale i tady se musíme poučit a vrátit se k tomu principu, který tady byl v době, kdy jsme byli nejsilnější stranou v senátu. To znamená spojit se s menšími subjekty, nekandidovat proti sobě a v případě, že nejsme schopni najít vlastního nebo společného kandidáta, tak podpořit nezávislou osobnost, tak jak to v senátu má být. Velkým ponaučením pro nás ovšem bylo povolební vyjednávání s ČSSD. Ta až na dvě výjimky dala přednost komunistům. Dokonce i tam, kde byla možná koalice nejen bez KSČM, ale dokonce i bez ODS a TOP 09.

Za úspěch považuji prezidentské volby. Zuzana Roithová nezklamala. Při sběru podpisů jsme dokázali akceschopnost i pečlivost. Nemuseli jsme si vypomáhat neexistujícími nebo mrtvými osobami. Navzdory pouhým 800 000 Kč investovaným do kampaně, navzdory kontrakampani „volte jen ty, co mají šanci“ získala Zuzana Roithová přes čtvrt milionu hlasů. To je více než jsme obdrželi ve volbách v roce 2010. Byl to statečný boj, který nebyl marný - a skvělý výsledek. Ukázali jsme, že máme koho a co nabídnout, že naše podpora ve společnosti narůstá. A občanům se Zuzana Roithová předvedla jako osobnost, která se v debatách vyrovnala favoritům volby odborností a věcností. V mnohém je ovšem převyšovala… Musím říct, že jsem stále přesvědčen, že nejlepším kandidátem na prezidenta ČR byla Zuzana Roithová, a chci jí poděkovat, že na sebe vzala toto riziko.

Ale není nutné mluvit pouze o KDU-ČSL, protože to poselství, které musí být dáno, je, že jsme tady proto, abychom bojovali za co nejlepší prosperitu a slušný život pro naše občany. Sdružujeme se a politicky angažujeme ne proto, abychom si udělali nějaká blahobytná místa, ale proto, aby se dobře vedlo České republice, protože co je dobré pro ČR, je dobré pro KDU-ČSL, a co je dobré pro KDU-ČSL, je dobré pro ČR. KDU-ČSL nezapomíná na to, co jasně v ČR chybí - jasný cíl, kam se musíme dostat, a to, aby se politice vrátil její vnitřní obsah. Být politikem v dnešní době totiž znamená být člověkem, který je zapletený do špíny. My musíme vrátit politice její smysl a její obsah, my musíme přesvědčit lidi, že politika pro nás znamená jediné - službu ostatním a dobrou správu země, to je totiž politika, a ne rozparcelovat si moc v této zemi jenom pro sebe na základě partajního systému.

Jak jsem řekl v úvodu, od našeho posledního sjezdu uběhlo jen půl roku. Přesto se mnohé v této zemi změnilo. Bohužel k horšímu. A tím nemyslím „jen“ prohlubující se ekonomickou krizi, ale i eskalující krizi politiky. ČR je v podstatě jediná z okolních zemí, jediná z těch zemí, které jsou mimo eurozónu, která nemá alespoň malý ekonomický růst. Jak na vládní, tak na krajské úrovni. Za těch 2 a půl roku, kdy jsem se mohl plně věnovat pouze práci pro stranu, jsem se setkal s více než 4 tisíci našich členů a příznivců, ale i lidmi mimo tyto kruhy, protože to byly často debaty s voliči, a považuji to za oboustranně velmi cennou zkušenost. Lidé jsou právem naštvaní na pravicovou vládu, která nešetří na sobě, ale trestá ty nejslabší: zdravotně postižené, děti a seniory. Lidé nesouhlasí s těmi levicovými hejtmany, kteří svěřují výchovu dětí pohrobkům totalitní KSČ a otevírají rady krajů bývalým politrukům a estébákům. Musíme se ptát sami sebe, co můžeme udělat pro tuto zemi, pro její občany, pro společnou budoucnost? Zeptají se nás lidé, kteří zoufale hledají, koho volit. Já vím, co jim musíme odpovědět. Musíme občanům této země odpovědět: volte KDU-ČSL. Toto je TA odpověď. Abychom však mohli voličům ona dvě prostá slova s čistým svědomím říkat, musíme jim sami věřit. Abychom jim mohli věřit, musíme vědět, že lidem nabízíme lepší budoucnost. Abychom mohli nabídnout lepší budoucnost, musíme rázně odmítnout obraz lidovců jako strany, která se snaží zalíbit všem napravo i nalevo, hraje roli jazýčku na vahách a jejím programem je být v každé vládě. Musíme voliče přesvědčit, že máme recept na důchodovou, zdravotnickou a školskou reformu, na reformu ekonomiky této země. A já jsem rád, že máme mnohé odborníky i externí, kteří nejsou našimi členy, ale jsou ochotni s námi spolupracovat právě proto, že cítí, že tyto reformy jsou nutné, a neumějí najít podporu v těch stranách ostatních. Ano, cílem našeho případného vládního angažmá musí být realizovat vlastní program, a ne umožňovat naplňování programu jiných. Když nebude možné prosadit naše priority, raději do vlády nepůjdeme. Jsme politickou alternativou vládám na centrální i krajské úrovni. Jsme volbou pro ty, kteří odmítají škrtací, ekonomiku dusící a skandály zavánějící ODS a TOP 09 i společné vládnutí ČSSD s komunisty, které se po souručenství v krajích valí i do vlády. Jsme volbou pro ty, kteří od politiků čekají rozumná řešení. Jsme autentickou ideovou alternativou pravicovému sobectví i levicové neodpovědnosti. Svoboda a solidarita jsou přece konzervativními hodnotami. Liberální pravice a socialistická levice si z nich ale vybírají vždy jen polovinu. Podstatou problému je, že velká část voličů se necítí být reprezentována žádnou politickou stranou, které jsou dnes zastoupeny ve Sněmovně, a žádné z nich nevěří, že vyřeší potíže, které je trápí. Či že se o ně vůbec zajímá. Naše řešení musí vycházet z našich hodnot. Následně musíme přesvědčit co nejvíce voličů, že toto řešení reprezentuje jejich zájmy, a že proto má smysl identifikovat se s KDU-ČSL. Jsem přesvědčen, že náš nový vzestup musí být spojen s rehabilitací hodnotového pojetí politiky. My prostě nemůžeme být jakýmsi anonymním středem. Nemůžeme se tvářit, že děláme politiku pro všechny - a tím pádem vlastně pro nikoho. Pokud chceme, aby se s námi voliči identifikovali, musíme jasně vědět, kdo jsme, jaké hodnoty reprezentujeme, pro koho konkrétně děláme naši politiku. Je nepochybné, že KDU-ČSL je sesterskou stranou slovenského KDH, německé CDU a rakouských lidovců, stejně jako dalších stran sdružených v Evropské lidové straně. Tyto strany se samy označují jako středové či středopravé, tedy solidární a konzervativní pravý střed, a vrací se k tomu elementárnímu, co vlastně politika je, tedy dobrá a správná správa země, služba druhým, služba občanům, služba bližnímu. Být blízko středu a usilovat o koncensus neznamená být bez hodnot. Naopak. Máme pevné zásady, ze kterých neustoupíme, i kdyby to mělo znamenat, že odmítneme vstoupit do vlády. Naše hodnoty jsou jasné. Reprezentujeme v nejširším slova smyslu hodnoty střední třídy. Pracovitost a píli, výchovu dětí a vzdělání, mezigenerační solidaritu a pomoc potřebným, kvalitní život a péči o zděděnou zemi. Stejně jako němečtí křesťanští demokraté či rakouští lidovci chceme budovat sociálně tržní hospodářství. Čili model společnosti, v níž stát určuje a vynucuje pevná pravidla, úspěšnější a šťastnější solidárně přispívají na méně úspěšné a šťastné a ti na oplátku této pomoci nezneužívají. Je čas, aby se úspěch člověka neměřil pouze jeho finančními příjmy. To by pak nejúspěšnějšími lidmi na světě byli mimo poctivých byznysmenů i mafiáni, tuneláři a političtí podnikatelé. Protože populistické výkřiky typu „netrestejme úspěšné“ mají v podtextu, že úspěšný je jen bohatý! To jednoznačně odmítám, to je pro nás nepřijatelné! Pro mě je úspěšná zdravotní sestra, která ani po dvaceti letech nepřestala s péčí á láskou pečovat o bezmocné a nevyléčitelné, umělec, který svými díly zasáhne duše svých diváků nebo posluchačů, učitel, který předává vědomosti a zásady slušného chování generacím rozjívených puberťáků a přitom je dokáže naučit lásce k vlasti, kultuře a úctě k druhým. To snad nejsou úspěšní lidé? Mnoho mladých lidí je schopno prohlásit, že se každý má postarat sám o sebe. Já s tímto výrokem absolutně souhlasím! Každý je povinen nečekat, že se o nás někdo postará, natož stát. Stát se o lidi nemá starat, ale má umožnit lidem, aby měli takové podmínky pro život, aby se o sebe mohli postarat sami v rámci rodiny a společenství, a teprve když to nezvládají, tak stát nastupuje. Všichni jsme sami za sebe a svoje rodiny odpovědní. Jenže tím to nesmí skončit. Každý je povinen se postarat i o ty, kteří se o sebe postarat sami nemohou. Ne nechtějí, ale nemohou. Všichni neseme zodpovědnost za společnost a celý svět. Nemůžeme se stáhnout do samolibé, sobecké, individualistické ulity, že ti ostatní a svět kolem nás se nás netýká. Že neštěstí, smůla a bezpráví jiných není náš „byznys“! Konzervativní politika je politikou zodpovědné solidarity! Je čas neustále opakovat: Solidarita není socialismus! Pravicoví populisté rádi význam těchto slov zaměňují a slučují. Konzervativní politika je založena na subsidiaritě, tedy na tom, aby se věci řešily na co nejnižší úrovni - v rodině, v komunitě, obci za přispění neziskového sektoru. Subsidiarita v sobě obsahuje nekolektivistickou solidaritu, která je přirozenou součástí konzervativního pohledu na svět. My si uvědomujeme, že lidé vzdělaní, ekonomicky zajištění, zdraví a mladí nezískali vše jen zásluhou úsilí, píle a obratnosti. Víme, že je k tomu potřeba také štěstí a že mnohé dary jsme dostali do vínku bez vlastní zásluhy. Uvědomujeme si, že i my budeme staří, můžeme onemocnět nebo mít nehodu a že nemusíme to štěstí mít pořád. A to je solidarita, ne abychom se všichni měli úplně stejně. Víme, že vzdát se něčeho z našeho nadbytku ve prospěch společnosti je správné a ve výsledku i pro všechny přínosné. Kdo si myslí, že bohatí lidé se mají přiměřeně a spravedlivě podílet na společenských nákladech, kdo nechce pouze žít z dávek nebo si nemyslí, že stát je odpovědný za jeho štěstí, kdo nechce jen maximalizovat svou současnou spotřebu a nemyslí na budoucí generaci a investice do vzdělání, pro toho je KDU-ČSL tou správnou stranou. Kdo odmítá solidárně přispět na výplatu dnešních důchodů či odpovědně nemyslí na zadní kolečka a na stabilitu a udržitelnost penzijního systému, musí se poohlédnout po jiných stranách, než je KDU-ČSL. Komu nevadí dluhy a korupce, kdo bere stát jako dojnou krávu, od níž očekává nějakou tu dotaci či veřejnou zakázku, ať neklepe na dveře KDU-ČSL. A nakonec, ale ne v poslední řadě: kdo si myslí, že KDU-ČSL by jakýmkoli způsobem tolerovala komunisty nebo že začneme hrát na eurofóbní notu, bude se muset poptat někde jinde. Toto jsou nepřekročitelné mantinely naší politiky. Nevstoupíme do žádné vlády, ve které bychom je nemohli prosazovat. Musíme ukázat, že reprezentujeme střední třídu, tedy vrstvu slušných relativně vzdělaných lidí, na které je každá společnost postavená a která je systematicky už mnoho let v naší zemi decimována. Musíme přijít s efektivním ekonomickým modelem, který bude dlouhodobě řešit nejenom následky, ale především příčiny současné situace. Musíme překonat předsudečné vidění KDU-ČSL jako strany konfesijní, jako strany, která uvízla v minulém století či jako strany, která nemá na některé problémy řešení. My zastáváme hodnoty, které jsou moderní už 2 tisíce let. Z nich vycházíme, ale žijeme v současné společnosti, žijeme mezi lidmi a nabízíme jim řešení, která budou dobrá pro každého slušného člověka. Nejsme ani „odeesáci“ chodící do kostela, ani socialisté chodící do kostela. Jsme křesťanští demokraté a je zajímavé, že podle průzkumu se ukazuje, že naši voliči jsou pouze ze 40 % tvořeni pravidelnými návštěvníky bohoslužeb, z 30 % těmi, kteří tam chodí jen občas, a 30 % těmi, kteří dar víry zřejmě vůbec nemají. KDU-ČSL musí být stranou nikoliv jen křesťanů pro křesťany, ale stranou, která je tady pro všechny slušné lidi, pro lidi dobré vůle, bez ohledu na to, jestli věří nebo nevěří, ale podle toho, jestli jsou ochotni se ztotožnit s hodnotami, které vycházejí z více než 2 tisíce let starých konceptů, které jsou ověřeny mnoha stovkami generací. Na nich není co měnit. To, co měnit musíme a to, co je vlastní modernizací naší strany, je, jakým způsobem tyto principy a hodnoty převádíme do konkrétních politických řešení a jak je srozumitelně umíme nabídnout lidem.

1. naše síla je v sepětí s občany. Naší tradiční předností je znalost skutečných problémů občanů v různých regionech a schopnost uplatnit na jejich řešení věcný přístup. Nabízíme hodnoty, ne ideologii. Lze to říci i jinak: naše politika se skládá z řešení problémů občanů. Musíme lidi přesvědčit, že nám nejde pouze o onu pověstnou drobečkovou politiku. Ale o důsledné uplatnění principu, že pro lidovce není žádný problém příliš malý a žádný člověk příliš bezvýznamný, abychom se jimi nezabývali. Víme, že vždycky mezi námi budou chudí. Mnozí tento výrok znají. Ale nesmíme dopustit, aby mezi námi byli lidé žijící v nedůstojných podmínkách. A to nejen sociálních a zdravotních. Často jde i o frustraci ze začlenění do společnosti a ztotožnění se s demokratickým státem a systémem jako takovým. Musíme dbát o soudržnost společnosti. Sociální koheze společnosti je nejlepší prevencí proti frustraci části obyvatelstva, především při propadu do bídy nebo sociálního vyloučení. Tam, kde k tomu došlo, byla živná půda pro komunisty, fašisty, nacisty a nyní radikály z přistěhovaleckých komunit, jak to vidíme v mnoha oblastech západní Evropy, kde nejde ani tak o bídu, ale o vykořeněnost a nedostatek vzdělání. V žádném případě nám nejde o rovnostářství. Nepotřebujeme protěžovat bohaté na úkor chudých nebo naopak. Všichni ve společnosti, přes rozdíly v majetku a společenském postavení, musí cítit, že si navzájem jsou potřební a jen spolupráce je může posílit z dlouhodobého hlediska. Že žijí důstojný život, kde chudí nemají bohaté za všehoschopné zloděje a lumpy a bohatí chudé za neschopné lajdáky a flákače. Je čas opět říci ANO reformám! Ty mají systém a funkčnost zlepšit, zefektivnit, zlevnit, upravit vzhledem k měnícím se podmínkám. Je toho v České republice opravdu hodně potřeba reformovat. Bohužel, současná realizace těchto nezbytných kroků je naprosto uspěchaná, nepřipravená, nekompetentní a děrami v jejich bocích utíkají miliardy korun z veřejných rozpočtů úplně jinam, než si všichni přejeme. Část kroků ODS a TOP 09 neřeší příčinu, ale tlumí následky - a to ještě špatně (např. důchodová reforma vůbec nezohledňuje hlavní příčinu problému, a tou je demografický deficit), místo kultivace a zefektivnění rozbíjejí funkční a zaběhlé systémy, které pak nefungují – výplata dávek, S-karty, registry vozidel. Místo zefektivnění státní správy pouze úředníkům snižují platy, místo prevence, jako nejekonomičtějšího a nejefektivnějšího schématu, řeší až důsledky. My se vždy budeme zajímat o zemědělství, i když v něm pracují jen 3 % lidí. Prostě proto, že potravinovou soběstačnost, kvalitní potraviny a starost o krajinu považujeme za tradiční hodnoty a ctnosti a zemědělství za strategické odvětví. Nemůžeme se smířit s tím, že vyvážíme suroviny včetně dřeva jako nějaká rozvojová zemně a na druhé straně dovážíme velkou část potravin a výrobků, a to v jakosti často více než pochybné. My se vždy budeme zajímat o školství, od mateřských škol až po vysoké. Přičemž je pro nás stejně důležitý jak příspěvek kvalitního vzdělání k prosperitě, tak etický a výchovný obsah výuky. Protože tam to všechno začíná. Naše země potřebuje mladé lidí, kteří jsou vzdělaní a něco umějí, a je jedno, jestli to jsou gymnazisté, vysokoškoláci nebo učni. Na obojím závisí budoucnost příští generace. My se nesmíříme s tím, že třetina mladých lidí chce žít jinde než v České republice. My se vždy budeme zajímat o kulturu, byť je pro ostatní strany na okraji zájmu. Protože národ bez kultury je národem bez identity. Vše, čím jsme, tím jsme díky kultuře po staletí pěstované našimi předky. Když dopustíme zničení české kultury, dopustíme devastaci české společnosti. S tím se my nesmíříme.

2. Receptem na krizi je sociálně tržní hospodářství. Ekonomický koncept, který vám navrhuji, lze shrnout do jednoho slova: PRÁCE. V první řadě varuji, že pokud na tomto sjezdu znovu získám vaši důvěru, budu po vás vyžadovat tvrdou práci při přípravě programu a při jeho vysvětlování voličům. Vlastním obsahem onoho ekonomického konceptu pak musí být tři věci: Práce na efektivní veřejné správě - rozvoj podnikání, které nabídne lidem práci - a vytvoření prostředí, které bude každého motivovat k poctivé práci. Aplikace zásad sociálně tržního hospodářství vychází z principu „Pomoci druhým k svépomoci“. Nikoli mít sociální síť jako pavučinu, ze které se již občan nevymotá, nebo síť jako řešeto, kdy propadne téměř každý. Prevence je vždy pro stát levnější a pro občana důstojnější. Naopak popření zásad sociálně tržního hospodářství představuje rozpočtový deficit. A to jak jeho vznik - za jehož nárůst musíme přiznat historickou spoluzodpovědnost, i díky současnému ministru financí - tak jeho současné řešení. Nelze přece pouze škrtit a škrtat. Především je nutné skutečnými reformami a cílenými zásahy ucpat díry, kterými neefektivně nebo zločinně vytékají desítky a možná i stovky miliard korun. Drtivá většina občanů po reformách volá, ale pravicová vláda je neprovádí a opoziční levice je nenabízí. Budeme muset úplně všem vysvětlovat, že se všichni musíme v zájmu budoucnosti uskromnit. Všichni se musíme uskromnit v zájmu celku. Místo abychom jen tu svou cílovou skupinu populisticky chlácholili, že ji od všeho zlého uchráníme. My nabízíme pravý opak populismu. Nabízíme onu tvrdou práci. Musíme ovšem také nabídnout cíl. Takový, jako máme my. KDU-ČSL v roce 2014 bez dluhů! Zde nás čeká ještě hodně práce, abychom z našich hodnot a hromady našich dobrých nápadů vytvořili srozumitelný a naplnitelný ekonomický program pro budoucnost České republiky. Jak správně řekl T. G. Masaryk: člověk mnoho vydrží, má-li cíl. My se nemůžeme smířit s tím, že vinou neprozíravé vládní politiky nám chybí cíl a s ním i naděje na zlepšení. Vždyť robustní česká ekonomika s mnoha pilnými a vzdělanými lidmi, která za první republiky patřila mezi nejvýkonnější na světě, je dnes s ekonomickým poklesem o téměř 2 procenta zdaleka nejhorší v regionu.

3. Otevřená a moderní KDU-ČSL. Chtěl bych také, aby KDU-ČSL byla otevřená. Otevřená lidem, kteří nevycházejí přímo z lidoveckých kruhů, konečně i já jsem se stal předsedou, aniž by někdo z mé rodiny byl členem lidové strany, přicházím z prostředí, které nebylo praktikujícím katolickým prostředím. Já věřím, že to není jenom náhoda, ale že takových lidí je spousta. Musíme oslovit občanský segment a jsem rád, že spolupracujeme se mnohými neziskovými organizacemi a že mnoho našich členů je členy různých občanských sdružení. Nesmíme proti sobě lidi štvát, ale naopak je spojovat. Jak jsem řekl, jsme jedinou zavedenou stranou, která provedla generační obměnu vedení. Nejde ale jen o nové tváře, jde o celkovou modernizaci. Ta spočívá jednak v tom, že se již nechceme soustředit jen na tradiční lidovecká témata, ale nabídnout komplexní program evropské křesťanské demokracie v 21. století. Zejména program k řešení ekonomické krize, jak jsem se již zmínil. Jsem přesvědčen, že do voleb můžeme a máme jít jako tradiční strana s moderní tváří. Strana s původními hodnotami a zároveň novými tvářemi jak ve vedení, tak na kandidátkách. My ostatně víme, že vždycky je třetí možnost. Vždy je tu ale možnost zlomit status quo. Nemusíme volit mezi dvěma zly. Vždy máme opravdovou svobodu volby. Musíme ukázat pozitivní politiku a naše řešení. Je tady cesta pro všechny, kteří nyní nevědí, koho volit. Zajímejte se o nás, naše nabídky nejsou ani populistické, ani nereálné, ale jsou tady. Ano, i my jsme dělali chyby, ale nikdy to nebylo proto, abychom umožnili nějaké zlodějny, nikdy to nebylo proto, že by to bylo naším cílem. Dovolte mi, abych se omluvil všem, kterým jsme někdy ublížili. Uvědomit si chyby je tou nejlepší cestou pro to, abychom je nezopakovali. Děkuji vám všem, že jste zůstali věrni křesťanské demokracii, což v této době a situaci je tak trochu underground. Na druhou stranu, kde je cíl, je i cesta a i v politice platí, že buď cestu najdu, nebo si ji udělám. Pojďme po té cestě společně a lidé se přidají!




Platí přednesená verze projevu.


 
Sdílet článek:Přidat k Yahoo Bookmarks Přidat k Facebook Přidat k Delicious Přidat k Twitter Přidat k StumbleUpon Přidat k MySpace Přidat k Google Bookmarks

Facebook